NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mám rád nápadité hudební úchylárny a to je i hlavní důvod, proč bych všem podobně zaměřeným s radostí podal informaci o této bandě exotů, kteří experimentují na poli math rocku a to zdaleka nejen s kytrovými efekty, noisem a elektronikou. Už po přečtení názvu alba si mnozí zaťukají na čelo. Pro tuto skupinu mnohých lidí hudba ADEBISI SHANK rozhodně není. Tato potrhlá sbírka podivínů z Irska má ráda taneční beaty, do kterých roubují nepravidelný tap, melodické barevné motáky a hlavně pak hodně košilaté hudební fórky. Jakoby se HELLA snažila hrát osmdesátkovou diskotéku nebo jako kdyby DAFT PUNK začali hoblovat hodně špinavý math rock.
Až na pár silně zefektovaných vokálních rozmazanic jde o instrumentální jančení, které sedí na velmi dobrých muzikantských výkonech, hlavně pak milovníci netradičního kytarového pidlikání nepřijdou zkrátka. Kluci rádi využívají živě nahrávané smyčky, na které vrství motivy, experimentují s možnostmi kytarových efektů a hlavně se nenechávají spoutat žádnou hudební konvencí. Toto album vás zkrátka chce vzít na hodně originální nekonvenční výlet, který začne u mathrockových kudrlinek, skončí v postrockových destinacích s mezipřistáním v noisových, progresivních i elektro-industriálních krajinách. Milovníkům neokoukaného radím jediné: Nenechte si tento trip ujít.
8,5 / 10
Vydáno: 2010
Vydavatel: Richter Collective
Stopáž: 39:05
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.